Recenze: Dívka, had, trn

Anotace: Sorája je prokletá. V krvi jí koluje jed, který ohrožuje každého, kdo se k ní byť jen přiblíží. Musí proto žít v ústraní, daleko od své rodiny. Útočištěm jsou jí pouze její zahrady, kde cítí alespoň náznak svobody. Teď se však blíží den svatby jejího bratra a Sorája se musí rozhodnout, zda má dost odvahy na to, aby vystoupila ze stínů. V podzemí se zatím skrývá démon, který jako jediný zná způsob, jak Sorájinu kletbu zlomit. A pak je tu mladý muž, který se Soráji nebojí. V jeho očích se nezračí strach, ale pochopení pro to, kým dívka skutečně je. Sama Sorája je však na pochybách. A když pak její činy mají důsledky, které si sotva dokázala představit, začíná si klást otázku - je ještě člověkem, nebo se z ní stává monstrum?

Princezna Sorája je nejnebezpečnější osobou v království a taky dívkou, která se stala hanbou svého rodu. Je postižena Ničitelem, v žilách jí koluje jed - její bratr, vládce celé země, ji proto ukryl v paláci a přikázal jí o kletbě pomlčet. Sorája by to ovšem udělala tak jako tak. Ví, co by se stalo, kdyby se o její "odlišnosti" dozvěděli šlechtici, poddaní i nepřátelé. Plíží se proto chodbami, dny tráví zavřená v zahradě a přemýšlí, zda by se prokletí nedalo nějak zvrátit. 

Když se dvůr opět vrátí do města, v němž žije i Sorája, přivedou s sebou zvláštního zajatce - daévu. Chtěla zabít krále, šáha, a za to musí zaplatit. Všichni v ní spatřují hrozbu. Sorája taky, ale ještě víc než strach cítí naději: Co kdyby jí daéva mohla prozradit, jak se jedu zbavit? A pomůže jí na jejím pátrání po odpovědích mladý muž, který se jí snad jako jediný nebojí?

,,Jsou doopravdy tvoje rodina, když tě nedokázali přijmout jako svou vlastní?"

Hlavní hrdinka je osamělá a zvyklá krčit se před ostatními. Nebojí se přímo lidí, ale toho, že by jim svým jedem mohla ve chvilce nepozornosti ublížit. Celý život prožívá ve strachu z jediného - co když se jako princ před dvěma sty lety promění v netvora?

Sorája se chová poměrně naivně, to mi ale nevadilo. Vzhledem k tomu, že příliš nekomunikuje s lidmi a je většinu - spíše všechen - čas zavřená v paláci, není se ani čemu divit. Útěchu nachází v knihách a ve své zahradě - baví ji starat se o květiny, ty totiž jejímu smrtícímu doteku nepodlehnou tak snadno jako brouci, lidé. Když se jí naskytne příležitost zbavit se kletby, skočí po ní. Jenže na této cestě za osvobozením od jedu se mění. Poznává svět, poznává lidi, netvory i samu sebe a začíná chápat, že ne všechno je tak černobílé a že za moc se platí - hned několika způsoby.

Na Soráje jde vidět nějaký ten vývoj - ocenila jsem to. Autorka se svou hlavní postavou moc hezky pracuje po celou dobu knihy. Osoba, kterou byla princezna na začátku,  není příliš podobná té, jíž se stala na konci. Působí to však uvěřitelně! Vývoji hrdinky je věnováno mnoho prostoru.

,,Už dřív jsem ti řekla, že tvoje žíly jsou krásné. A tvoje trny jsou ještě krásnější."

Romantická linka v knize je typu LGBTQ+.Upřímně, s tou romantikou si autorka vyhrála. Na začátku příběhu jen hádáte, s kým že se to dá Sorája dohromady - kandidátů je hned několik. A i když jsem si byla během prvních dvaceti stran poměrně jistá, kam nebo ještě lépe za kým se bude tato linka ubírat, autorka mi to vyvrátila.

Přestože je příběh shrnut na tři sta stránkách, stihne hlavní hrdinka vystřídat hned několik partnerů. Respektive dva - ten třetí je zmíněn jen okrajově. Možná teď hádáte, jakou orientaci Sorája má, a pravděpodobně se i trefíte. Z toho, že se princezně nelíbí jen muži, ale nikdo žádné drama nedělá. Nijak dalece se neřeší, že Sorája není heterosexuál. 

A pokud jde o to, zda se tu objeví nějaké erotické scény, tak ne. Ty tu nenajdeme. Jednak proto, že je hlavní hrdinka přece jenom jedovatá a i kdyby nebyla, Dívka, had, trn má znění pohádky. Takové té pěkné, bez většího množství krve a násilí (i když i to tam občas je). Takové, do které tyto scény prostě nepatří.

,,Teď už chápala, že dnes v noci nepotřebuje golestan - ani útěchu růží, a dokonce ani Azadova ujišťující slova. 

Dnes večer potřebovala jiného netvora."

Svět, do něhož je Dívka, had, trn zasazená, čerpá z Persie. Knihu s podobným námětem jsem dosud nečetla, takže se pro mě stala něčím novým. Jiná kultura tu byla cítit - jak v jídle, tak ve stylu oblékání. Autorka si vyhrála i se svým městem, horou a netvory. A ano, zmínila ještě jedno sousední království. Víc se toho ale o okolních zemích, zákonech, šlechtě, a všem ostatním nedozvíme. Mrzelo mě to? Ano. Spíš to ale přispělo k mému tvrzení, že je kniha svým způsobem pohádkou.

M. Bashardoust se rozhodla používat v příběhu i některá perská slova. Ze začátku jsem měla problém se ve všech těch cizích označeních pro běžné věci zorientovat. Kámen úrazu u tohoto pravděpodobně byl, že na nás autorka vychrlí všechny tyhle nové informace během prvních dvou kapitol. Měla jsem z toho trochu pocit, jako by to chtěla mít autorka co nejrychleji za sebou. Možná by pomohlo zvolnit tempo a seznámit čtenáře s názvy postupně. 

,,Myslím, že máš v sobě tolik moci, až tě to děsí, a že se schválně děláš malou, protože nevíš, co by z tebe bylo, kdybys přestala."

Co se týče tvrzení, že kniha je feministická, nejsem si úplně jistá, zda s tím mohu souhlasit. Pokud by nám tuto skutečnost - i když je to vůbec skutečnost? - neoznámili vzadu na obálce, ani bych o něčem takovém neuvažovala. Upřímně, celou tu dobu jsem čekala, kdy se to zlomí a příběh dospěje do bodu, v němž si řeknu: Ano, feministická pohádka! To se však nestalo a já musela přemýšlet a hledat, zda tam ten feministický podtón skutečně je nebo není. Něco jsem našla, ale nebylo toho ani zdaleka tolik, abych mohla Dívce, hadu, trnu dát nálepku 'feministický příběh'. 

,,Vždycky si myslela, že vina je emoce, ale teď pochopila, že vina je nemoc, horečka."

Některým knihám je vyčítáno malé množství často předvídatelných zvratů. Dívka, had, trn je v tomto ohledu přesným opakem. Jakmile se příběh asi v půlce rozjede, autorka na nás pálí jedno překvapivé  - i když někdy až tak ne - odhalení za druhým. Vzhledem k tomu, že jsem Dívku, hada, trn četla pomalu a po částech, na jejich vstřebání jsem měla dostatek času. Dovedu si ale představit, že člověku, který se do knihy pustí s úmyslem přelouskat ji na jeden zátah, by tohle mohlo dělat trochu problém. 

,,Dnes v noci zjistila, kolik úsilí stojí být dobrá. Být malá. Pro ni jsou to stejné věci, že?"

Kniha se nečte vyloženě špatně, ale úplně dobře taky ne. První polovina je totiž pomalá a seznamovací, nezáživná. V té druhé se to rozjede a zlepší se to. Bohužel i tak jsem měla trochu problém se začíst a naladit se na notu příběhu. Možná za to mohlo to, že mi sice hlavní hrdinka nevadila, ale vcítit jsem se o ní taky nedovedla. K příběhu jsem po většinu času nedokázala proniknout a pořádně si ho užít. Proto se mi to chvílemi zdálo takové... nijaké. Nakonec jsem se chytla, to ano. Trvalo to však déle, než by mi bylo milé.

,,Věřila jsi ve mne," řekla tiše. ,,,Už je to dávno, co ve mne někdo věřil. Přála bych si, abych ti mohla dát víc."

Melissa Bashardoust píše zajímavým jazykem. Daří se jí vykreslit prostředí, popsat postavy. Sám o sobě mi její styl psaní nevadil - brala jsem ho jako pozitivum, ale v kombinaci s tou čtivostí nečtivostí knihy se bohužel trochu ztrácel.

---

Obálka to jistí. I kdyby vás příběh nelákal, obálka vás donutí se u knihy zastavit. Alespoň v mém případě tomu tak bylo - i na děj jsem byla po přečtení anotace zvědavá, ale právě ty růže a bílý had byly tím, co mě donutilo si knihu pořídit.

Bohužel některé věci, co se knihy jako celku týčí, tomu krásnému zevnějšku neodpovídají. 

,,Byla vrah. Byla netvor.

Byla to důmyslná, krásná lež."

Dívka, had, trn se i přes dobrý nápad a pěkné vykreslené prostředí z mého pohledu řadí bohužel k těm průměrnějším. Největší problém byl za mě s tou čtivostí, ty ostatní věci bych jí nejspíš i odpustila - škoda. Pohádkovost jsem od příběhu také nečekala, ale nakonec se to k němu i celkem hodilo. Možná by bylo zajímavé zjistit, jak to vypadá dál než jen několik kilometrů od města a paláce... to se ale nedozvíme. Snad kdyby to byla trilogie - k stand alone se mi ale nynější znění Dívky, hada, trnu hodí víc.

Jestli máte rádi spíše pohádkové příběhy se zajímavého prostředí, tak knihu klidně zkuste. Nemějte však příliš velká očekávání, mohli byste být zklamaní. A ta čtivost? Doufejme jenom, že na tom nebudete stejně jako já. 

Varování nakonec: Žádná temnější fantasy to rozhodně není! Pokud jste takový dojem z jedovaté princezny získali, teď vás vyvádím z omylu.

Hodnocení: 

Zdůvodnění:

Jak už jsem psala, Dívka, had, trn patří k těm průměrnějším, trochu nevýrazným knihám. Výtky jsem k ní měla - bylo jich dost. Klady jsem ale našla taky. Ke knize jsem si však nevytvořila žádný vztah. Takže ode mě dostává ty celkem slušné tři a půl hvězdičky.