Recenze: Kouzla rodu Thornů

07.05.2021

Příběh, ve kterém si knihy žijí vlastním životem. 

Autor: Margaret Rogersonová 

Originální název: Sorcery of Thorns 

Vydáno: 2021

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 448

Jazyk: čeština

Vazba: vázaná s přebalem 

Anotace: Elisabeth vyrůstala v jedné z austermérských veleknihoven. Od malička procházela kolem spoutaných grimoárů - kouzelných knih, které se po osvobození změní v běsnící monstra z kůže a inkoustu. Když při útoku na veleknihovnu jeden z nejmocnějších grimoárů uprchne, Elisabeth se ocitne uprostřed gigantického spiknutí a je obviněna ze zločinu. A co hůř, k soudu ji bude doprovázet čaroděj Nathaniel Thorn, který je ztělesněním čirého zla... Nebo je vše jinak?

Když Elisabeth jako malou nechali před prahem jedné z austermérských knihoven, byla přijata a vychovávaná mezi policemi plnými kouzelných knih. Sama ředitelka se za ni tenkrát přimluvila a Elisebeth na to je po právu pyšná. Celých svých šestnáct let se připravovala, že se stane strážkyní jako ona a bude bránit grimoáry před lidmi a obyvatele království před magickou silou zlotvorů, v něž se knihy dokáží proměnit. Vypadalo to slibně, tedy až do toho osudného dne kdy byla Veleknihovna napadena. Elisabeth se k útoku přimotala a podařilo se jí přemoci nebezpečný grimoár. Ale místo aby jí lidé děkovali, usoudili, že to ona by mohla být za tím vším. Aby ji však mohli odsoudit, musí se nejdříve přiznat. K výslechu vedeném čaroději Elisabeth nedoprovází nikdo jiný než ten nejhorší z nich - Nathaniel Thorne. 

"I knihy měly srdce, sice trochu jiné než lidské, ale i to jejich se dalo zlomit. Elisabeth už to zažila. Byly to grimoáry, které se odmítaly otevřít, jejich hlasy utichly anebo jim vybledl inkoust a stékal po jejich stránkách jako slzy."

Hlavní hrdinka bude sympatická každému správnému knihomolovi. Místo povídání s přáteli tráví čas zalezlá někde v koutku s knihou v klíně a toulá se ve všech možných smyšlených světech. Není ale žádný strašpytel. Když se pro něco rozhodne, jde si za tím až do konce, i když jsou všichni zdánlivě proti ní. Jak bylo v příběhu hned několikrát zmíněno, Elisabeth je tvrdohlavá jak mezek. Na začátku měla k ostatním spoustu předsudků, což bylo pravděpodobně způsobeno tím, že z knihovny téměř nevytáhla paty a s okolním světem tak do styku moc často nepřicházela. Jak se ale děj posunuje dál, Elisabeth si začíná uvědomovat, že všechno není jen černobílé. Postupně dospívá a ztrácí tu naivitu, která ji na začátku mnohokrát dostala do problémů.

Nathaniel Thorne patří bezesporu k největším lákadlům této knihy. Rozhodně je tomu tak oprávněně. Jakmile se objevil na scéně, vždycky to mezi ním a hlavní hrdinkou začalo pořádně jiskřit. Elisabeth ho považovala za netvora bez kousku lidskosti a to často vedlo k hodně vtipným situacím. Jeho minulosti byla zajímavá a autorka si s ní vyhrála. Rozhodně s díky němu došlo ke spoustě dojemných chvilek a mnohdy jsem se při jeho rozhovorech se Elisabeth musela usmívat.

"Já vás neproměním v mloka."
"Umíte to udělat?" šeptla. "Opravdu?"
"Samozřejmě." V očích mu šibalsky zajiskřilo. "Já ale proměňuju dívky v mloky jen v úterý. Máte štěstí, že je středa, což je den, kdy k večeři piju pohár sirotčí krve."

Silas není člověk, to je potřeba říct hned na začátek. Jedná se o prastarého démona, který údajně nemůže nic cítit. Dalo mi hodně práce ho nějakým způsobem pochopit, protože jak už jsem řekla - není to člověk a ani se mu myšlením nijak nepodobá. Jeho vtah s Natahanielem pro mě byl něčím nevídaným. Na jednu stranu se k sobě chovali přátelsky, ale o něco později z něj Silas prakticky vysával život. Rozhodně to však příběh oživilo.

"Ale ty jsi zůstala. A sobecky musím přiznat, že jsem byl rád - po ničem jiném jsem v životě tolik netoužil. Zatraceně. Ty nezvladatelná, zatvrzelá ženská. Přiměla jsi mě, abych přece jen něčemu věřil. A připadá mi to stejně příšerné, jak jsem si to představoval."

Romantická linka mezi Elisabeth a Nathanielem Thornem se mi líbila. Autorce se povedlo vměstnat celý vývoj jejich vztahu do jedné knihy, která se navíc ještě soustředila na fantasy svět a zápletku. Možná bych ocenila, kdyby se šlo trochu více do hloubky, ale v rámci možností je to rozhodně skvěle napsané a vystavěné. Určitě Kouzla rodu Thornů můžu zařadit k romantikám, u kterých budete hlavním hrdinům držet prsty od první stránky až do té poslední. A až se konečně dají dohromady (což nejspíš není žádný velký spoiler), nenecháte na ně dopustit.

"Možná jsem neviděla, co můžete udělat. Ale viděla jsem, co jste se rozhodl udělat. Není to snad mnohem důležitější?"

Kouzla rodu Thornů se odehrávají ve světě, kde knihy žijí vlastním životem. Nic podobného jsem dosud nečetla, a tak jsem z toho nápadu byla nadšená. Líbilo se mi, jak se poškozené grimoáry měnily v zlotvory a taky jsem ocenila, že každá kniha měla nějakou svoji specifickou vlastnost. Jedna zpívala, druhá prskala inkoust a třetí si stuhou přišívala na stránky lidské obličeje. V knihovnách se odehrává velká část příběhu a je na nich postavena i zápletka knihy. 

Magický systém tohoto světa se mi víc než zamlouval. Čarodějové nemohli sesílat kouzla jen tak z ničeho, potřebovali k tomu démony, za jejichž služby platili ale velmi vysokou cenu. Příkladem toho je Silas s Nathanielem. Trochu mě mrzelo, že autorka tenhle vztah služebník/pán více nerozvedla, protože jsem na to byla opravdu zvědavá. Ale i tak to mezi knihami, kde magii získáváte ze svého těla, bylo skvělé osvěžení.

Zápletka celého příběhu mě bavila. Nečekala jsem, že by se děj mohl ubírat tímto směrem. Většinou dokážu tak nějak uhádnout, co se bude v knize dít, ale tady to tak nebylo. Ano, něco mi párkrát došlo dřív než hlavní hrdince, jenže spoustu zvraty jsem byla překvapená. Pokud už máte několik young adult fantasy knih za sebou, asi mi dáte za pravdu, že to není moc časté. 

"Já tě taky miluju."
"Díkybohu. Myslím, že neopětovaná láska by nebyla nic pro mě. Musel bych začít psát poezii."

Kniha je psaná zajímavým a poutavým stylem. Nevím, jestli za to může právě toto nebo samotný obsah, ale nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Ani jsem se nenadála a několik set stran bylo za mnou. Délka kapitol mi vyhovovala a neměla jsem problém ani s vyprávěním ve třetí osobě. Protože se jedná o standalone (samostatnou knihu), musela být logicky delší a trochu nabitější. Není to ale nic, co by nějak utlumilo moje nadšení. Naopak. Ta porce akce celému příběhu spíše prospěla a udělala ho záživnějším a lepším. Fantasy kniha holt nemusím mít milion dalších dílů, aby si ji čtenář mohl vychutnat.

Grafická stránka knihy je jednoduše řečeno povedená. Když mi Kouzla rodu Thornů dorazila, chtě nechtě jsem musela obdivovat jejich obálku. Ilustrátorovi se podařilo namalovat hlavní hrdinku tak, jak jsem si ji i při čtení představovala. Dokonce na obrázku zachytil i Běsobijce. A ty šlahouny všude kolem? Jo, to je prostě dokonalost. Uvnitř se nachází i mapa, které doporučuji věnovat zvýšenou pozornost. Ne proto, že je jednoduše hezká, ale proto, že se vám pak možná podaří odhalit jistou skutečnost před hlavní hrdinkou. 

Na tuhle knihu jsem se těšila už dlouho dobu, ale pořád jsem trochu otálela s jejím přečtením, protože: Co když se mi to nebude líbit? Nezklame mě to? Nemám moc vysoká očekávání? 

Neměla jsem a to mi udělalo velkou radost. Kniha mě bavila od první stránky až do té poslední. Určitě si zaslouží všechno to bum, které okolo ní bylo a taky ty pochvalné reakce a recenze. Maličko mě mrzí, že se přece jen nebude jednat o sérii, ale Margaret Rogersonová napsala i další knihy, jejichž anotace zněly velmi slibně. Kdo ví? Třeba u nás jednu z nich někdy v budoucnu vydají. Kouzla rodu Thornů ale určitě stojí za to a pokud jste fanoušky YA fantasy, tak se do nich doporučuji co nejrychleji pustit. 

Hodnocení: